Spolu s dalšími starosty a podnikateli, kolegy a kolegyněmi, jsem se připojil k iniciativě Otevřete České Švýcarsko. Jejím cílem je mimo jiné zajistit otevření těch částí Národního parku České Švýcarsko, které jsou od požáru v roce 2022 uzavřené, jako je například Edmundova soutěska či Gabrielina stezka.
Snad málokdo nás s kolegy v České Kamenici může pokládat za příznivce lunaparků, devadesátkového podnikání či devastace přírody. Zakládáme si na rozvoji udržitelného a k přírodě šetrného turismu. Přesně to je cílem výzvy. Cílem je návrat národního parku do stavu, který předcházel požáru a ještě předtím kůrovcové kalamitě. Tedy iniciativa nechce nic nového – chceme pouze návrat parku do stavu, který odpovídá mimo jiné schváleným dokumentům upravujícím péči o park.
Pod výzvou jsou mimo jiné podepsaní lidé jako Jan Eichler, Vít Friml či Zbyněk Linhart. Tedy osobnosti, které stály u zrodu národního parku a těžko je kdokoliv může obviňovat z toho, že přírodě a její ochraně nefandí. Pevně věřím, že se správou národního parku jako takovou se nerozcházíme v tom, zda se má území vrátit do stavu před požárem, či nikoliv. Diskuzi vedeme spíše o tom, jak rychle a jakým způsobem. Pokud bychom nechali v přírodě běžet přirozené procesy, jistě by se za 5, 10, 15 let stav před požárem obnovil a Edmundovu soutěsku by bylo možné zprovoznit. Ale co do té doby budou dělat lidé v našem regionu? V regionu, který je již tak těžce zkoušený a ekonomických příležitostí je v něm pomálu.
Jsem tedy přesvědčen, že podobně jako v sousedním Německu je potřeba k obnově území po požáru a po kůrovci přistupovat aktivněji. Tedy vnímat, že v našem maličkém a poměrně hustě osídleném národním parku se prolínají různé zájmy vč. zájmů na rozvoj udržitelného turismu. Občas zaznívá kritika české legislativy, že je u nás právní úprava nejasná a že vlastně nutí správu národního parku cesty uzavírat. Pak by myslím bylo fajn, kdyby vedení parku v této věci prosadilo ministerskou legislativní změnu. Jinak se těžko divit lidem na Křivoklátsku, že po naší zkušenosti s uzavřeným územím se vznikem tamějšího národního parku nesouhlasí. A je pravda, že kolegové starostové z Křivoklátska volají a ptají se na národní park – a informace, které od nás mají, bohužel nemohou být vždy pozitivní.